www.certum.cz

Praha 19. prosince 2012 – Dne 28. října 2012 převzala profesorka Gabriela Basařová z rukou prezidenta České republiky státní vyznamenání, medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství. Pro tuto plzeňskou rodačku se obor pivovarnictví stal nejen celoživotním zaměstnáním, ale také koníčkem a posláním.

Gabriela Basařová vystudovala na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze specializaci kvasná chemie a technologie. Po absolutoriu nastoupila do tehdejších Plzeňských pivovarů, n. p., kde pracovala v letech 1957–1967. Vedla laboratoře i technologickou skupinu a založila výzkumné centrum, které se zabývalo možnostmi modernizace technologického postupu výroby světoznámého piva Prazdroj, a to bez vlivu na jeho specifické a charakteristické vlastnosti. Vybavena bohatými praktickými zkušenostmi v roce 1967 odchází Basařová do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, kde založila a vedla biochemické oddělení; v letech 1978 až 1982 byla ředitelkou tohoto ústavu. V rámci spolupráce s výzkumnými centry především v zemích východní Evropy, se kterými bylo v komunistickém režimu možné rozvíjet kontakty, řešila a koordinovala četné státní a mezinárodní projekty. Během zajišťování technologické pomoci spolupracovala s českými, slovenskými, jugoslávskými, bulharskými a dalšími pivovary.

Praha září 2008 – Na první pohled to vypadá jednoduše: Pivovar uvaří pivo, pivo s chutí vypijeme a je to. Nebo si dáme další a cítíme se ještě lépe. Někdy se zamyslíme nad tím, čím to je, že nám pivo chutná. Asi to umí, řekneme si. Možná si dokonce vzpomeneme na odborníky, kteří za kvalitou, chutí, vůní a mnoha dalšími vlastnostmi „zlatavého moku“ stojí, kteří se o ně přičiňují. Ale jen zlomek bude těch, kteří si řeknou: A co vědci, výzkumníci a všichni ti, kteří pivo zkoumají v laboratořích a pokusně ověřují řadu postupů, jež jsou posléze ve své většině využívány k tomu, abychom si na pivu opravdu pochutnali? Ještě méně bude těch, kteří si uvědomí, že mnozí z těchto odborníků nemalou měrou přispěli k věhlasu českého piva daleko za hranicemi své rodné země.

Praha duben 2008 - Co je to vlastně wellness? Módní vlna, filozofický názor, styl života nebo podnikání? Na některé z otázek hledal odpověď nedávný, v pořadí již čtvrtý kulatý stůl Vysoké školy cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství. A dlužno říci, že odpověď není jednoznačná. Jedná se o poměrně nový pojem, který nabízí řadu úhlů pohledu. Jinak se na něj dívá lékař, jinak psycholog, další názor nabídne podnikatel a také mezi nimi existují názorové rozdíly. Hledáme-li však něco, co patrně všechny spojuje, je to snaha z wellness aktivit neudělat jen módní vlnu, ale něco, co má především dnes, v přetechnizovaném, často velmi psychicky náročném prostředí, plném stressu své opodstatnění – že se nejedná o módní vlnu, ale vlastně proces, který má člověku pomoci.

Praha únor 2008 – Tvrdit o českém pivu, že je světoznámé, to může znít jako klišé. Pokud ale existuje někdo, kdo má české pivo rád, je přitom z druhé strany zeměkoule a rozhodne se, že ho lépe pozná právě tam, kde je toto pivo domovem, to už klišé není. Takovým člověkem je muž, Japonec z Kjóta, dnes druhého největšího japonského města a kdysi sídla tamějšího císařství.

Praha, duben 2007 – Položme si možná absurdní otázku – může mít něco společného tak technická a užitková věc, jako je koupelnová baterie, s vysoce uměleckým dílem, jako je šperk? Někdo s poetickým duchem řekl: „Baterie v koupelně hraje stejnou roli jako šperk ve vztahu k ženě – dovede povznést ducha a dává díky detailu vyniknout i celku.“ Pokusme se tuto myšlenku ověřit.