V roce 1981 se navíc stala externí vedoucí Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT v Praze, kam v roce 1982 přešla do stálého pracovního poměru, a tento ústav vedla následujících 25 let až do roku 1997. Na své alma mater přednášela prof. Basařová předměty Sladařství, Pivovarství, Vinařství, Moderní biotechnologie a bioekologie a vedla desítky diplomových prací i prací doktorských v rámci postgraduálního vysokoškolského studia. Postupně získala všechny vědecké a pedagogické tituly, které se v České republice udělují (Ing.1957, CSc. 1965., DrSc. 1980, docent–profesor 1981).
Ústav kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT, dříve Ústav kvasné chemie a technologie a v v současnosti přejmenovaný na Ústav biotechnologie, je jediným historickým pracovištěm pro výchovu vysokoškolských odborníků a postgraduantů (Ph.D.) pro pivovarský obor v České republice (výuka vysokoškolských pivovarských odborníků byla zahájena na pražské technice již v roce 1818).
Absolventi Ústavu kvasné chemie a technologie působili již od 19. století nejen v domácích sladovnách a pivovarech, ale i v různých zemích na světě. V současnosti čeští absolventi prof. Basařové zastávají vedoucí funkce i místa technologů a věnují se práci v laboratořích ve sladovnách a pivovarech České republiky. Ovšem působí také v zahraničí na vysokých školách, např. v USA, v afilacích nadnárodních pivovarských společností a v navazujících oborech v zahraničních firmách, např. ve Švýcarsku, Jihoafrické republice, Belgii apod. Její zahraniční studenti pracují ve výzkumných pivovarských ústavech, sladovnách a pivovarech svých mateřských zemí, např. v Německu, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Rusku, Estonsku, Lotyšsku, Mongolsku, Koreji, Vietnamu, Laosu, Peru, na Kubě a jinde. Když prof. Basařová hodnotí své na zkušenosti a úspěchy bohaté více než padesátileté působení v pivovarském oboru, vždycky tvrdí: „Za svůj největší životní úspěch považuji to, že jsem se jako žena proboxovala do patriarchátu Plzeňského Prazdroje, kde v době mého nástupu – stejně jako v ostatních pivovarech – pracovaly ženy jen jako uklízečky, pomocné síly v provozu či písařky.“
Ve vědecké a výzkumné práci se prof. Basařová zabývala vlastnostmi surovin a jejich vlivem na kvalitu piva, inovacemi technologických procesů a analytických metod pro potřeby sladařství a pivovarství, studiem metabolismu pivovarských kvasinek a významem vlastností kmenů kvasinek pro charakteristické vlastnosti jednotlivých druhů piva, výzkumem komponent staré chuti piva a technologickými variantami jejich redukce. Nejvíce jejích vědeckých a výzkumných prací bylo věnováno studiu tvorby nebiologických, tzv. koloidních, zákalů piva a metodám oddálení jejich tvorby během skladování. Na tyto práce navazovalo zavádění optimálních technologických stabilizačních postupů v praxi za účelem zvýšení fyzikálně chemické stability (koloidní stability) piva.
Stejně bohatá je i pedagogická činnost prof. Basařové. Vedle vedení katedry na VŠCHT byla dlouhá léta předsedkyní komise pro státní zkoušky a obhajoby diplomových prací v oboru kvasná chemie a bioinženýrství, předsedkyní komisí pro obhajoby kandidátských (CSc.) a následně disertačních prací (Ph.D.). Vedla komisi při Ministerstvu školství pro obhajoby a jmenování doktorů technických věd v oboru kvasná chemie a technologie (DrSc.) a stala se též místopředsedkyní komise pro obhajoby doktorátů technických věd (DrSc.) v oboru chemie a technologie poživatin. V obdobných orgánech působila také na Slovensku.
K dalším jejím činnostem patří dlouholetá působnost ve vědeckých radách Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, Potravinářského výzkumného ústavu, Vysoké školy chemicko-technologické a Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT. Dále se podílela na činnosti redakční rady odborného časopisu Kvasný průmysl a dozorčí rady n. p. Budvar v Českých Budějovicích; dále pracovala v ústředních orgánech Československé vědecké společnosti, České akademie zemědělské a v Československé chemické a mikrobiologické společnosti. Byla členkou komise pro výchovu odborníků v Evropské biotechnologické konvenci (Working Party of Education EBC) a působila rovněž v komisi pro jmenování profesorem na Technické univerzitě v Berlíně.
Obraz profesorky Basařové by nebyl úplný, kdybychom nezmínili její obsáhlou publikační a expertizní činnost. Prozatím počet jejích odborných a vědeckých článků, přednášek, posterů, výzkumných a expertizních zpráv, patentů, skript, knižních odborných publikací a prací z historie našeho pivovarství určených široké veřejnosti a propagaci českého piva v zahraničí dosáhl úctyhodné výše: 538 položek. Nepochybně se toto číslo bude nadále zvyšovat. Z dlouhého seznamu jmenujme např. autorčinu knihu Analysenmethoden für die Brau- und Malzindustrie, která vyšla v roce 1988 v Německu, či pojednání o historii a současnosti výuky pivovarství v ČR z roku 2001 (Geschichte und Gegenwart der Ausbildung von Hochschul- und Fachschulspezialisten des Brauwesens auf dem Gebiet der heutigen Tschechischen Republik). O působení prof. K. N. Ballinga na pražské technice se zajímala v knize z roku 2005 (Carl Joseph Napoleon Balling, Professor an der Technischen Hochshule in Prag 1805–1868)). Oba tituly byly vydány v Německu tamní Společností pro historii pivovarství. Dále byly publikovány výsledky výzkumu z oblasti stabilizace piva např. v časopisu Food Microstructure v USA, německém časopisu Brauwissenschaft či v srbském časopisu Pivovarství. V praxi se stále využívá třídílná kniha Pivovarsko-sladařská analytika z let 1992 a 1993 nebo velmi ceněná knižní publikace České pivo pojednávající o historii českého sladařství a pivovarství, jejíž dvě vydání zpracovala společně s Ing. Ivo Hlaváčkem, CSc., a třetí vydání z roku 2012 se svým synem a synem Ing. Ivo Hlaváčka. CSc. Byla vedoucí autorského kolektivu, který v roce 2011 vydal obsáhlou (863 stran) technologii Pivovarství. Vydavatelství Vysoké školy chemicko-technologické v Praze obdrželo za tuto publikaci od Českého svazu pivovarů a sladoven Výroční cenu F. O. Poupěte za mimořádný společenský přínos k rozvoji českého pivovarství a sladařství v roce 2010.
Uvedené příklady jsou jasným důkazem, že autorka neomezila svou publikační činností pouze na Českou a Slovenskou republiku. Významné jsou její práce přeložené do němčiny, angličtiny, srbštiny, ruštiny a dalších jazyků a publikované v odborných časopisech příslušných států. Mnoho technologicky orientovaných příspěvků bylo předneseno na mezinárodních symposiích v České republice a různých evropských zemích, ale také např. v Japonsku či na Kubě. Profesorka Basařová ovlivnila nejen vědecké myšlení a praxi sladařství a pivovarství u nás i v zahraničí, ale význačně přispěla rovněž ke světové propagaci významu českého pivovarského oboru a fenoménu české pivo.
Před rokem 1989 nebylo českým pivovarníkům povoleno stát se členy Evropské pivovarské konvence, směli se tedy kongresů EBC zúčastňovat jen jako hosté. Prof. Basařová vzpomíná, že přesto mohla být na věhlas českého sladařství a pivovarství včetně kvality domácích surovin (sladu a chmele) právem hrdá. Nejvíce ji potěšilo, když českou kvalitu uznávaly přední evropské osobnosti pivovarského oboru a předsednictva EBC. Vyznamenávali české účastníky kongresů svým přátelstvím a uznáním historického významu českého pivovarského oboru. V té době Gabriela Basařová navázala hluboce přátelské vztahy s osobnostmi, jako byli např. prof. Hartong z Nizozemska, prof. De Clerck z Belgie nebo jako doposud jsou prof. Chapon z Francie, prof. Narziss a prof. Wackerbauer z Německa a mnozí další.
Za svoji dlouholetou činnost v pivovarském oboru obdržela množství významných cen. Kromě již uvedené státní ceny to byla kupř. tato ocenění: Nejlepší pracovník pivovaru Prazdroj (1965), Vynikající pracovník Ministerstva zemědělství a výživy (1973), Zasloužilý pracovník koncernu pivovary a sladovny (1982), vyznamenání od odborných společností jako ČVTS, ČAZ, Chemická a Mikrobiologická společnost, dále medaile Za zásluhy o rozvoj pivovarsko-sladařského oboru na Slovensku (1984), Čestné uznání rektora VŠCHT (1985), Pamětní medaile B. Štefanovského za spolupráci s polytechnikou v Lodži (1985), Pamětní medaile FPBT VŠCHT (1994), Ballingova medaile FPBT–VŠCHT Praha (1999), Pamětní medaile prof. Votočka VŠCHT (2000), v novinářské anketě Osobnost roku v pivovarském oboru (2000), v roce 2002 byla uvedena jako první spolu s Ing. Ivo Hlaváčkem, CSc., do nově založené Síně slávy českého pivovarství a sladařství a v roce 2011 získala titul Honorary Connoisseur od Plzeňského Prazdroje, a. s.
Profesní dráha prof. Basařové se ani dnes v čase zasloužené penze neomezuje pouze na vysokoškolské pracoviště, kde působí jako externí profesorka a dosud přednáší určité části předmětů Sladařství a Pivovarství. Nadále je členkou státní komise u závěrečných zkoušek a při obhajobách diplomových prací i komisí pro obhajobu doktorských prací na Ústavu biotechnologie VŠCHT. Navíc vykonává funkci předsedy komisí pro jmenování docentů a profesorů v oboru biotechnologie na VŠCHT. Je rovněž stále ve styku s pracovníky českých sladoven a pivovarů, se kterými konzultuje provozní problematiku, a aktivně se podílí na činnosti Vědecké rady VÚPS a redakční rady časopisu Kvasný průmysl.
Profesorka Basařová však vyznává vedle vlastní odborné činnosti i další hodnoty. Jak sama říká: „Nejvíce si považuji perfektní rodiny.“ Důkazem je její mnohaleté spokojené manželství. Manžel, syn a snacha jsou všichni absolventi VŠCHT. Manžel pracoval v tukovém průmyslu, syn je zaměstnán v managementu zahraniční firmy, která je dodavatelem prostředků a Foto: Richard Dvořák zařízení pro zajištění sanitace a hygieny pro sladařský a pivovarský obor. Snacha působí na Ústavu chemického inženýrství VŠCHT.
Prof. Basařové má neobyčejně ráda četbu historických románů a literatury faktu, miluje vážnou hudbu a pilně navštěvuje výstavy obrazů. V mládí k jejím koníčkům patřil sport, rekreačně hrála odbíjenou a tenis. Sice ráda lyžovala, ale dominantním sportem pro ni byla košíková, ve které se dostala až do výběru juniorské reprezentace. Tam se spřátelila s Olgou Fikotovou, později československou olympijskou vítězkou v hodu diskem.
A jaké je životní motto paní profesorky Basařové? „Mám jeden oblíbený citát od J. W. Goetha, který považuji za své motto: Největším štěstím myslícího člověka je poznávat poznatelné a uctívat nepoznatelné.“